Tři zlatá pravidla terapie zaměřené na řešení

Psychoterapie zaměřená na řešení je jedním z odvětví psychoterapeutických směrů. Jak již název vypovídá, nezaměřuje se tolik na mluvení o problému, ale spíše na to, jak situace bude vypadat, až bude problém vyřešený. Předpokládá, že řeč o problému rozvíjí problém, zatímco řeč o řešení, může rozvíjet právě řešení. Pokud půjdete k psychoterapeutovi, který pracuje v tomto směru, můžete se setkat s otázkami:

Jak to bude vypadat, až nebudete potřebovat terapii?

Podle čeho to poznáte?

Kdo ještě si všimne, že je problém vyřešený?

Co bude první věc, které si všimnete nebo uděláte, až tu nebude problém?

Zakladatelem psychoterapeutického směru zaměřeného na řešení je americký psycholog a psychoterapeut Steve de Shazer. Ve své knize Klíče k řešení v krátké terapii (1994) formuloval trojici základních principů přístupu zaměřeného na řešení. Tato trojice je primárně doporučením k vedení terapie, ale je dobře aplikovatelná i v běžném životě:

1. Když něco funguje, dělejme toho více

Pokud si všimnete, že vás v některých momentech problém opouští a je vám dobře, zkuste analyzovat právě tento moment. Co se stalo, co právě děláte, s kým jste? Dalo by se takových chvil zařadit do života více? 

2. Když něco nefunguje, dělejme něco jiného

Například pokud stále analyzujete, co je s vámi špatně a je vám čím dál hůře, nedělejte to. Věci, které vám neprospívají a nemusíte je dělat, zkuste omezit na minimum.

3. Nespravujme, co není rozbité 

Ne vše je třeba spravovat, každý má svůj vlastní, naprosto jedinečný způsob života. Co je pro někoho problémem, může být pro druhého naprosto v pořádku. Pokud věci fungují, zkusme je nechat tak, jak jsou. Co tato situace znamená právě pro vás? 

Náš mozek má tendenci se přirozeně zaměřovat spíše na analýzu toho negativního, co se v našem životě děje. Je to dáno evolučně, kdy zaměření na problém nám poskytovalo větší šanci přežít. V dnešní situaci je ale pro lidský organismus daleko větším problémem chronický stres než přímé ohrožení života. Je tedy výhodné zkusit mozek postupně učit zaměřovat se na analýzu hezkých chvil, namísto těch problémových.

Naši pozornost si lze představit jako kužel světla, který vždy v jeden moment ozáří určitou výseč našeho vnímání. Nelze se soustředit na vše zároveň, jednou ze základních vlastností pozornosti je selektivita – výběrovost. To, co pomyslný kužel světla osvětlí a co nechá ve tmě, je na rozhodnutí vašeho mozku a lze ho i do jisté míry ovlivnit. Co zkusit z vašeho života nasvěcovat záměrně právě to hezké, funkční, a tím toho do života přivolat více? Není to o strkání hlavy do písku a popírání problému, ale rozvíjení vlastních sil a schopností.

Velmi dobrou technikou, kterou může každý aplikovat sám doma, jsou Tři dobré věci.

Zkuste si každý den večer před spaním zapsat tři dobré věci, které se ten den staly, byť by šlo o maličkosti. Může to být taková drobnost, jako že se na vás někdo usmál, svítilo slunce nebo jste si vychutnal svoji oblíbenou kávu. Ale také úspěchy, pochvaly, hezké chvíle, odpočinek. Tímto jednoduchým cvičením můžete mozek naučit zaměřovat se na každodenní fungující okamžiky a začít vnímat, že jich je opravdu mnoho. Může se stát, že to nejprve bude těžké, v některých dnech se může zdát, že se snad ani nic dobrého nestalo. Zkuste ale vytrvat. Jsem přesvědčená, že každý den něco najdete.

Podobně může fungovat Deník vděčnosti.

Zkuste si každý den zapsat do svého diáře, za co jste vděční. Může to být situace, osoba, pomoc někoho druhého nebo prostě to, co vám život dal.

Pocit vděčnosti a schopnost zaměřovat mozek na drobné pozitivní okamžiky jsou základními aspekty prožitku spokojenosti. V rámci psychoterapie zaměřené na řešení mohou pomáhat hledat funkční strategie pro rozvoj takového života, jaký si přejete. A to se vyplatí, ne?