Tetanus – jak se přenáší, a jak se mu vyhnout?

Tetanus je velmi závažné onemocnění, vyskytující se celosvětově. Způsobuje ho bakterie Clostridie tetani, která se do těla může dostat jakoukoli otevřenou ranou. Ačkoliv v České republice byla díky očkování nemoc prakticky vymýcena (ojedinělý případ byl zaznamenán naposledy v roce 2019), v rozvojových zemích představuje stále významný problém. V dnešním článku se zaměříme především na příčiny vzniku tetanu a jeho prevenci.

Jak se tetanus přenáší?

Typicky se tetanus do těla dostane hlubším poraněním kůže a jejím kontaktem s kontaminovanou zeminou. Bakterie tetanu jsou běžnou součástí střevní mikroflóry mnoha zvířat (například koní) a do půdy se dostávají spolu s jejich výkaly. V půdě následně vytvářejí spory, které samy o sobě nejsou nebezpečné, ale v některých případech se vracejí do svého původního stavu a začnou produkovat jed zvaný neurotoxin. Ten se krví následně dostává k nervovým zakončením, kde blokuje přenos vzruchů a začne docházet k nekontrolovatelnému dráždění svalů, jehož následkem jsou silné křeče.

Příznaky tetanu

Jako u jiných onemocnění má i tetanus několik forem, které závisí na stavu organismu před nákazou a na množství bakterií, které se dostaly do tělního oběhu. V nejlehčí formě se křeče příliš nevyskytují, nakažený má však zvýšenou teplotu, pociťuje ztuhlost a bolest svalů. U středně těžkých forem onemocnění dochází ke křečím, dýchací soustava nebývá zasažena. V nejhorších případech se nakažený potýká s dechovou nedostatečností, trápí ho silné křeče, svaly jsou ztuhlé a bolestivé, mohou se objevit problémy s polykáním a křeče mimického svalstva. Celé onemocnění je velice bolestivé a je nutné vyhledat urychleně lékařskou pomoc, jelikož hrozí vysoké riziko úmrtí.

Prevence

V České republice byl tetanus prakticky vymýcen, a to díky povinnému očkování, s kterým se začíná už v devátém týdnu po narození. Základní očkování proběhne již v prvním roku života dítěte, a to dvěma dávkami vakcíny s dvouměsíčním rozestupem, třetí dávka se pak podává kolem 11 až 13 měsíce věku. Následuje přeočkování mezi pátým a šestým rokem, dále pak mezi deseti a jedenácti lety, v dospělosti následuje dávka kolem dvacátého pátého roku života. Další přeočkování by mělo probíhat každých deset až patnáct let a není vhodné ho odkládat. Hrazeno je zároveň i očkování proti tetanu při úrazech, u kterých hrozí nebezpečí onemocnění.